Již dlouho naši prvňáčci neputovali za dobrodružstvím, a tak se opět vydali na delší cestu, tentokrát do Luhačovic za slavným Hurvínkem.
První zastávka byla jasná – Muzeum luhačovického Zálesí, kde na kluky čekala nádherná výstava loutek. A že se bylo na co dívat! Dřevění hrdinové, kteří by mohli vyprávět celé příběhy, se na nás usmívali ze všech koutů. Kluci se dozvěděli spoustu zajímavostí o Spejblovi a Hurvínkovi – třeba že být loutkou není vůbec žádná legrace (hlavně když vás někdo tahá za nitky!). Nezůstalo ale jen u prohlížení. Viděli jsme také pohádku, a pak přišla velká chvíle: naši malí herci si sami zahráli hned dvě pohádky jako v pravém loutkovém divadle! Některé výkony by klidně obstály i na velké scéně – Hurvínek by měl konkurenci. A aby toho nebylo málo, každý si odnesl dárek – papírové divadlo. Takže pozor, u některých doma se možná brzy rozjede velká premiéra!
Poté jsme se již vydali prozkoumat krásy luhačovické promenády. Nejenže jsme obdivovali zákoutí lázeňského města, ale také jsme ochutnali místní pochutiny a zejména prameny. Na seznamu se tak objevily Vincentka, Ottovka, Aloiska či Pramen Dr. Šťastného. Některé chutě vyvolaly nadšení, jiné spíše… zamyšlené výrazy. Ale důležité je, že jsme si vysvětlili, jak jsou tyto minerální vody zdraví prospěšné – i když ne každá chutná jako limonáda.
Po „lázeňské kúře“ přišel čas na akci! Hřiště nás přivítalo s otevřenou náručí. Kluci stihli vylézt na stožár, řídit loď (ano, kapitány už máme!), a ti nejodvážnější se projeli na pumě přes lano. Energie bylo zkrátka na rozdávání. A pak… přišla zasloužená odměna. Pizza! V restauraci kluci spořádaně čekali na svou dobrotu. A že jim chutnalo! Po celodenním výkonu zmizela objednávka rychlostí blesku.
Unavení, ale spokojení jsme se nakonec vydali vlakem zpět. S kilometry v nohách, zážitky v hlavě a úsměvy na tváři.